Joe Penhall
Láska a porozumění
(Love and Understanding)

Rachel Martina Delišová nebo Linda Rybová
Neil David Švehlík
Richie Richard Krajčo

překlad Marta Skarlandtová
režie Hana Burešová
dramaturgická spolupráce Štěpán Otčenášek
scéna a kostýmy Hana Burešová a Samiha Malehová
asistentka režie Marie Krbová
hudební poradce Richard Krajčo
světla a zvuk Tomáš Dvořan, Michal Brodec a David Zelinka

autorská práva k představení zastupuje AURA-PONT, divadelní a literární agentura, spol. s r.o., Radlická 99, Praha 5

zvláštní poděkování MUDr. Jiřímu Zezulákovi
květiny dodává Metamorphosis

české premiéry 6., 9. a 10. února 2004 v Divadle Ungelt

Hra současného anglického dramatika Joe Penhalla Láska a porozumění (Love and Understanding) je první hrou, která na jeviště Divadla Ungelt přivádí výlučně mladé hrdiny a já věřím, že s nimi i mladé, nové diváky. Všechny tři postavy našeho příběhu o životě především vášnivě diskutují. My zralejší ten život občas taktak zvládáme a na diskuze o něm nám příliš času většinou nezbývá. Pojďme se dnes večer společně vžít do pocitu těch, kteří toho mají více před sebou než za sebou...Milan Hein, umělecký ředitel Divadla Ungelt

Hra Láska a porozumění (Love and Understanding) měla premiéru v roce 1997 v Bush Theatre v Londýně, kde byl jejím režisérem Mike Bradwell. V rolích páru mladých lékařů Rachel a Neila, žijících stereotypním tempem, v němž není moc času na emoce, se představila Celia Robertsonová a Nicholas Tennant. Paul Bettany pak hrál roli Richieho, jejich spolužáka z univerzity a bohéma se vším všudy. Ten si plnými doušky užívá všech radostí života - drog, alkoholu, cestování, náhodných a rychle vyhasínajících vztahů. Richie je z rodu zdatných manipulátorů - rychle najde slabá místa mladého páru a boj o přežití začíná.

Dramatik Joe Penhall (1967) žije v Londýně. Původním povoláním je novinář, i když za svůj život vystřídal profesí víc než dost - například myl nádobí či vedl malou pizzerii. Jeho dramatickou prvotinou se stala jednoaktovka Divoký krocan (Wild Turkey), která byla uvedena na festivalu nových her (London New Play Festival). V roce 1994 měla premiéru hra Slyšet Hlasy (Some Voices). S tou se zatím jako s jedinou Penhallovou hrou měli šanci seznámit i čeští diváci. Činohra pražského Národního divadla ji v listopadu 2003 nastudovala s režisérem Davidem Farrem pro Divadlo Kolowrat jako inscenované čtení. V roce 1995 se Joe Penhall stává rezidentním dramatikem v Royal National Theatre v Londýně, kterým je ostatně dodnes, a píše hru Plavý kůň (Pale Horse). Za ni získává Cenu Thames Television. Ve stejném roce získává i Cenu Johna Whitinga za hru Slyšet hlasy. Po úspěchu této hry dospěla média k tomu, že Penhall je odborníkem na schizofrenii a BBC mu nabídla, aby na toto téma natočil půlhodinový dokument nazvaný Vrať se do světa (Go Back Out). V roce 1997 má premiéru hra Láska a porozumění (Love and Understanding), kterou v české premiéře uvádí právě Divadlo Ungelt. Zde de facto jde o první regulérní inscenaci Penhallovy hry v České republice. Rok 2000 znamená pro tohoto britského dramatického autora další úspěšnou hru - Modrý pomeranč (Blue Orange), za kterou získal Cenu kritiky za nejlepší novou hru. Ve stejném roce měl premiéru i úspěšný film Some Voices podle stejnojmenné Penhallovy hry. Jeho režisérem byl Simon Cellan-Jones. Joe Penhall je i nositelem Olivierovy ceny, kterou získal v roce 2001 za hru Modrý pomeranč. Kritikou byl tento britský dramatik nazván i Euripídem londýnského naturalismu.

Hana Burešová je kmenovou režisérkou Divadla v Dlouhé. Inscenace hry Joe Penhall Láska a porozumění je už její třetí režií v Divadle Ungelt. A tak se de facto stává i kmenovou režisérkou tohoto malého pražského divadla. Spolu s Milanem Heinem jsme text hledali v oblasti současných dramatických novinek. Tady v Ungeltu se člověk při takovém hledání soustředí nejvíc na to, co text může přinést hercům - práce je zde založena hlavně na detailu a takzvaném osobnostním herectví, na autenticitě projevu.

Proč jste nakonec vybrali právě Penhallovu hru? Přiklonili jsme se k Lásce a porozumění, protože se nám zdálo, že docela přesně zobrazuje dnešní problémy a vztahy mladých lidí kolem třiceti let - lidí, kteří jsou vrženi do praxe životní a profesní a nějak se s tím musejí vypořádávat. Narážejí přo tom logicky na problémy, věci jsou jinak, než si představovali na škole, kdy byli ještě plni ideálů. Pracovní stres je pohlcuje natolik, že nejsou už plně schopni žít svým soukromým životem, z čehož vznikají neurózy, deprese a pocity osamělosti a nepochopení. Jaké další téma přináší Láska a porozumění? Je tu i Penhallova oblíbená tematická linie životního outsidera, což je zároveň zdatný manipulátor i okouzlující společník, ale vnitřně labilní, neukázněný a ve výsledku nešťastný destruktivní živel, nevybavený pro všední život. Setkáním tohoto nevyrovnaného dobrodruha s dávnými přáteli zdánlivě opačného typu vznikají konflikty, které otřesou "láskou i porozuměním" a nutí nás, stejně jako postavy, zamyslet se nad svými životy a vztahy.

Jak byste charakterizovala poetiku Penhalla v souvislosti s ostatními současnými dramatiky? Zajímavostí Penhalla je, že jako mladý současný autor nestaví svou výpověď na takzvané cool vlně - vytváří svůj osobitý realismus, který odráží drsnost světa, ale inspiruje ho víc obyčejný život než černá kronika, užívá jazyk současných mladých, ale nelibuje si ve vulgárních extrémech, nepřikrašluje realitu, ani ji nevidí v nejčernějších barvách, nemoralizuje, ale přesto dává uritý morální apel a touží se s problémy vyrovnat pozitivně - takže přes všechno trápení a nedorozumění vidí záchranu světa asi právě v očistném poznání problému a snaze ho překonat - láskou a porozuměním.