mediálním partnerem divadla je deník Právo
nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA , divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9, o. s.
inscenace vznikla také zásluhou grantu, který Divadlu Ungelt udělilo hlavní město Praha
české premiéry 27. a 28. listopadu 2009 v Divadle Ungelt
|
Hned po přečtení textu mi bylo jasné, že o tuto hru
nesmí Ungelt přijít. A bylo mi jasné, že režírovat by ji
měl Ladislav Smoček. Jen jsem hned nevěděl komu ty dva
výjimečné ženské herecké party svěřit. Věřím, že jsem se
strefil. Jana Štěpánková a Zlata Adamovská jsou ideální
české představitelky Claude a Margot. Ostatně, posuďte
sami. Milan Hein, umělecký ředitel Divadla Ungelt |
|
Dva autoři, dvě herečky Nestává se často, aby dva komici napsali celovečerní hru pro dvě herečky. Pak to ale stojí za to. Pierre Palmade a Christophe Duthuron, oba zkušení herci, scénáristé a baviči s bohatou kariérou, si autorskou spolupráci nanečisto vyzkoušeli už v roce 2006, při psaní úspěšné divadelní hry Pierre et fils (Pierre a syn) pro ikonu francouzského humoru Pierra Richarda. O rok později se sešli nad myšlenkou Na útěku. K práci na ztvárnění silného textu pak přizvali dvě skvělé herečky a především výrazné umělecké osobnosti. Line Renaud, světovou legendu válečného a poválečného chansonu, která v padesátých letech vyprodávala Moulin Rouge čtyři měsíce dopředu, zpívala v Americe s Deanem Martinem a v pokročilém věku dokázala prorazit i ve filmovém průmyslu. A Muriel Robin, talentovanou komediantku, která se proslavila svými one-woman show, zároveň se ale postupně profilovala i jako charakterní herečka. A na jednu z divácky nejatraktivnějších inscenací sezóny bylo zaděláno. Světlo prken, která znamenají svět, spatřilo Na útěku 12. září 2007 v reprezentativním sále Théâtre Femina francouzského města Bordeaux. Režie se v duchu francouzské tradice ujal osobně jeden z autorů, Christophe Duthuron. Později se inscenace přesunula na Montmartre, do pařížského divadla Théâtre des variétés. Dobytí Paříže otevřelo hře cestu i do masových médií. Derniéru tou dobou již legendárního kusu se rozhodl odvysílat televizní kanál France 2. Dne 5. ledna 2008 tak usedlo k obrazovkám přes osm miliónů diváku, což je na pořad veřejnoprávního vysílání neuvěřitelné číslo. A cesta za slávou ještě zdaleka nekončí, momentálně se chystá filmové zpracování v režii Michela Boujenaha. Na scénáři se podílejí oba autoři původní divadelní hry a v hlavních rolích uvidíme opět hvězdy jevištního provedení. |
|
Z divadelního programu Théâtre des variétés v Paříži Fuga pro čtyři ruce, hrají Pierre Palmade a Christophe Duthuron Úvodem laskavému českému čtenáři opatrnou poznámku, proč Bach a proč fuga. Je to sofistikovaná slovní hříčka. Originální název hry totiž zní Fugueuses, doslova Uprchlice. A fugue francouzsky neznamená jen fuga, ale také náhlé zmizení nebo odchod z domova. Tak proto. Christophe: V knihovně. Náhodou jsem narazil na Bachovo Umění fugy. Celé vychází z jediného kontrapunktu! V Na útěku se všech deset obrazů také točí kolem jediného přání: aby to znělo opravdově. Pierre: Naše společné psaní Na útěku odpálil šílený smích. Nechtěli jsme se tehdy pouštět do ohraného vztahu matka-dcera. Jak ale propojit Line a Muriel, které od sebe dělila celá jedna generace? Christophe přišel s tou myšlenkou společného útěku a já se se hrozně rozesmál. A pak jsme začali psát. Za měsíc byla hra hotová. Christophe: Během psaní Na útěku jsme hodně používali „střih“. Scény jsou od sebe výrazně oddělené, zbourali jsme jednotu místa a času a dovolili příběhu, aby se volně toulal po krajině. Pierre: Den na to, co dostala text, mi Muriel řekla: „Vůbec jsem nespala. Četla jsem tu hru pořád dokolečka. Myslím, že jste vážně našli nový divadelní jazyk.“ Christophe: Když jsme večer jeli společně taxíkem do Théâtre des Variétés, Pierre mi povídá: myslím, že jsme právě vynalezli první road-drama! |
|
Line Renaud řekla: Nikdy se nesnažím dostat na scénu jen proto, abych tam byla. Především vždycky potřebuji dobrý text. A právě to mi nabídl Pierre Palmade. Přišel za mnou napřed bez jediné řádky a prostě mi převyprávěl ten příběh o dvou ženách na útěku. Líbil se mi. A teď je z toho rychlá, inovativní, rytmická a zatraceně moderní komedie. |
|
Tři otázky pro Janu Štěpánkovou, Zlatu Adamovskou a Ladislava Smočka: Co Vás napadlo bezprostředně po přečtení této hry? Jana Štěpánková: Jak se asi stane, že dva muži napíší tak krásné role pro dvě ženy. Zlata Adamovská: Bylo mi líto, že hra skončila a já s oběma hrdinkami nemohla dál prožívat jejich dobrodružství. Taky mi bylo líto, že byly dvě hodiny ráno a já nemohla hned zavolat Milanu Heinovi a poděkovat mu za dárek, který má jméno Margot. Ladislav Smoček: Že je to vlastně ‚cesta‘. S francouzskou lehkostí hra vypovídá o věcech nelehkých. Obě ‚holky‘ ‚na útěku‘ jsou duševně mladé osobnosti, mají kuráž a fantazii vůči životu. A není to hlavně cesta útěku. Je to hlavně ‚cesta‘ jedné lidské bytosti k druhé lidské bytosti. A to je povznášející. Jaký je váš vztah k Divadlu Ungelt? Jana Štěpánková: Smekám před divadlem, které si vydobylo velký respekt nejen u odborné veřejnosti. Zlata Adamovská: Jako k novému partnerovi. Obdiv, zvědavost, první doteky, zamilování, vyzvání na společnou cestu a víra, že nám to dlouho vydrží. Ladislav Smoček: ‚Na útěku‘ je moje šestá inscenace v Ungeltu. Stačí? A váš vztah k sobě navzájem? Jana Štěpánková: Práci pana režiséra jsem znala. Osobně jsme se ale setkali až v Ungeltu. Potkala jsem výsostného profesionála, moudrého a navíc lidsky vzácného člověka. Jsem ráda, že jsme se se Zlatou po dlouhé době sešli zase na divadle. Jsme rozdílné a přesto, nebo právě proto, si rozumíme a vzájemně se doplňujeme. Zlata Adamovská: Troufám si říct, že víc než profesionální. Když s někým přes dva měsíce pracujete ‚na útěku‘, oceníte jeho spolehlivost, vytrvalost i smysl pro humor. Nejen pro to si obou velmi vážím. Ladislav Smoček: Mám podezření, že herečkám lehce nadržuji. A to po celý život. Ale to je asi logické. Když se omezím pouze na Divadlo Ungelt, spolupráce s herci byla až dosud prostě úžasná. Ženské i chlapi. Ale inscenace jen s ženskými postavami v mé režii, byla v Ungeltu jen ‚Perla Hollywoodu a já‘. ‚Na útěku‘ je druhá hra jen s ženskými postavami. A pozor! Na rozdíl od předešlých inscenací, kdy jsme se převážně už navzájem skvěle znali, paní Jana Štěpánková, paní Zlata Adamovská a já jsme se nikdy nikde osobně snad ani nezahlédli. Jsme si navzájem absolutně NOVÍ. A jak tedy v polovině našeho zkoušení naše spolupráce vypadá? Modlím se, aby to vydrželo do konce a abych to nezakřikl. Úžas (krásné spolupráce) se prostě koná dál. |
