20. ročník Letní scény 2024
Dnes začíná předprodej vstupenek na Letní scénu 2024. Bude to podvacáté, co hradčanský Nový Svět ovládne ungelťácký duch. Kulatiny oslavíme podáním pomocné ruky. Naše Letní scéna totiž příští rok není jediným jubilantem – Centrum Paraple bude mít 30 let. A při té příležitosti mu darujeme celý výdělek z benefičního představení Bráchy 10. července.
Napadlo to našeho jednatele Martina Šimka, a když to poprvé na velké poradě vyslovil, všichni jsme sborově zavýskli. Nejlepší bude, když jeho slova ocituji: „O podání pomocné ruky těm, kteří to potřebují, jsme s Milanem přemýšleli ještě před covidem. Pandemie nás ale srazila na kolena. V těch nejhorších chvílích nám řada lidí nezištně pomohla a my tak přežili i díky nim. Když jsme teď zpátky ve formě, tak není o čem přemýšlet. Pomůžeme, protože můžeme.“
Spolupráce Ungeltu a instituce, která pomáhá lidem na vozíku a jejich rodinám už od roku 1994, začala nenápadně v první polovině tohoto roku. Milan s Martinem zaslali symbolický stotisícový finanční dar. Hned poté, jistě ovlivněni i silným zážitkem z prohlídky parapletího sídla v Malešicích, začali hledat další možnosti pomoci. Zjištění, že rok 2024 je výroční jak pro Paraple, tak pro naši bezbariérovou Letní scénu, rozhodlo.
Společná padesátka (20+30=50 let) si přímo řekla o prázdninové benefiční představení. Darovat chceme co nejvíc, takže jsme pro tyto účely zvolili jednu z našich nejžádanějších inscenací (Bráchu) a na termín 10. července nasadili výjimečné donátorské ceny. Samozřejmě s tím, že VŠE půjde na dobrou věc. A to i přesto, že příští rok plánujeme největší investici v historii Letní scény…
Diváci si už na otvíracím představení (letní sezónu započnou Všechny báječný věci 20. května a uzavřou Deštivé dny 12. září) budou moci vychutnat zbrusu nové zastřešení hlediště. Když se mi Martin snažil všechny výhody vysvětlit, měl jsem dojem, že na tom pracuje s výzkumným oddělením pokročilých technologií v NASA. Jeho slova jsem si tedy raději opět poznamenal: „odvětrávaný hřeben střechy“, „lepší cirkulace vzduchu“ či „zdokonalená konstrukce“ a „lepší materiál“. Zkrátka: na déšť budeme připravenější než kdy jindy. A zároveň i na horka. Dusné večery vyřešíme nejen novou střechou, ale také důmyslným systémem zavlažovacích mlžítek rozesetých po obvodu střešní konstrukce.
Nenapadá mě příhodnější slovo než pokrok. Ten bije do očí zvláště ve chvílích, kdy Milan vzpomíná, jak Letní scéna začínala. Sám si ještě pamatuji doby, kdy se rušilo představení kvůli dešti, nebo kdy jsme v pláštěnkách povzbuzovali herce, aby dohráli představení i v sílícím dešti, anebo kdy v horkých dnech areálem procházel specifický odér pověstných TOI TOI. To všechno je ale oproti prvnímu ročníku nic.
Divoké podmínky Letní scény po slavnostním otevření 19. června 2005 doháněl pouze nadšenecký zápal a odhodlání Milana a dalších ungelťáků. Nejen že hlediště nebylo zastřešené, ale nemělo ani žádnou elevaci, takže diváci seděli na rovné desce jeden za druhým (v současnosti je každá řada o trochu zvýšená než ta předchozí). Diskomfort s diváky hrdinně sdíleli i naši herci, neboť déšť nad nezastřešeným jevištěm je nejednou durch promočil. A aby toho nebylo málo, v hledišti sedělo jen pár zvědavců… A to i přesto, že se nehrálo denně.
Ani hlavní tahák Řidič paní Daisy v režii Ladislava Smočka do romantického zákoutí Nového Světa moc diváků nepřivedl (mimochodem: v Daisy hrála nejen Alena Vránová a Stanislav Zindulka, ale také Jaromír Dulava, který je tak jediný herec v našem současném repertoáru, který na vlastní kůži zažil počátky Letní scény). Nejenže nikdo o nové Letní scéně neslyšel, ale tehdy ještě nebylo zvykem chodit v létě do divadla. Je obdivuhodné, že po v podstatě nepovedeném prvním ročníku Milan vytrval a rozhodl se to – už s postavenou elevací – zkusit znovu další rok.
A přišel divácký průlom. 19. května 2006 měla na Kamenné scéně premiéru tragikomedie Šest tanečních hodin v šesti týdnech s Chantal Poullain a Oldřichem Kaiserem (později Pavlem Křížem) a Milan se ji rozhodl v létě hrát v kuse šest týdnů (vynechával se jen jeden den v týdnu). Zpočátku prý ještě plno nebylo, ale brzy se rozkřiklo, o jak mimořádnou jde inscenaci a první trhák Letní scény byl na světě (Šest tanečních hodin v šesti týdnech je nejreprízovanější inscenací v dějinách Ungeltu – dohromady jsme odehráli 536 repríz).
Po těchto šesti týdnech o Letní scéně na Novém Světě věděla celá Praha. Nebylo pochyb, že má smysl hradčanský areál dál zvelebovat. Po dvaceti letech zaručujeme divákům i umělcům takový komfort, o jakém se nám v nultých letech ani nesnilo. Což souvisí i s tím, že předprodej Letní scény začíná brzy na podzim (přece jenom mnozí rádi pod vánoční stromeček dávají „letní vstupenky“).
A tak zatímco v říjnu první diváci vyprodávali termíny Kamenné scény až do půlky května (první den předprodeje se prodal rekordní počet vstupenek), my už dokončovali přípravy programu Letní scény 2024. A je hotovo – od dnešního dne můžete vybírat a nakupovat (včasný nákup je zárukou nejlepších míst). Je to velká úleva. Zvláště pak pro už zmíněného Martina Šimka a naši „termínovou specialistku“ Gábinku Falcovou.
Oni dva společně několik týdnů řešili spletitý křížovkový hlavolam. Ten může tehdy a nemůže tehdy, zatímco ta může zrovna, kdy ten nemůže. A když náhodou mohou oba, už předtím mohl někdo jiný. A než to vykomunikujete s tamtím, tak tamté se všechno změní a může zase jindy, jenže to jste už stihli vykomunikovat s tamtím, takže vykomunikujete znovu, že je všechno jinak, a když už se zdá, že se všechno „usazuje“, tak zjistíte, že tamten si spletl červen s červencem... Toto cvičení by Martin s Gábinkou mohli rozvíjet do aleluja, čehož vás ušetřím a zkrátím to konstatováním, že včas sestavený hrací plán je malý zázrak.
Vychutnejte si tento zázrak plnými doušky!
Pavel Ondruch
Spolupráce Ungeltu a instituce, která pomáhá lidem na vozíku a jejich rodinám už od roku 1994, začala nenápadně v první polovině tohoto roku. Milan s Martinem zaslali symbolický stotisícový finanční dar. Hned poté, jistě ovlivněni i silným zážitkem z prohlídky parapletího sídla v Malešicích, začali hledat další možnosti pomoci. Zjištění, že rok 2024 je výroční jak pro Paraple, tak pro naši bezbariérovou Letní scénu, rozhodlo.
Společná padesátka (20+30=50 let) si přímo řekla o prázdninové benefiční představení. Darovat chceme co nejvíc, takže jsme pro tyto účely zvolili jednu z našich nejžádanějších inscenací (Bráchu) a na termín 10. července nasadili výjimečné donátorské ceny. Samozřejmě s tím, že VŠE půjde na dobrou věc. A to i přesto, že příští rok plánujeme největší investici v historii Letní scény…
Diváci si už na otvíracím představení (letní sezónu započnou Všechny báječný věci 20. května a uzavřou Deštivé dny 12. září) budou moci vychutnat zbrusu nové zastřešení hlediště. Když se mi Martin snažil všechny výhody vysvětlit, měl jsem dojem, že na tom pracuje s výzkumným oddělením pokročilých technologií v NASA. Jeho slova jsem si tedy raději opět poznamenal: „odvětrávaný hřeben střechy“, „lepší cirkulace vzduchu“ či „zdokonalená konstrukce“ a „lepší materiál“. Zkrátka: na déšť budeme připravenější než kdy jindy. A zároveň i na horka. Dusné večery vyřešíme nejen novou střechou, ale také důmyslným systémem zavlažovacích mlžítek rozesetých po obvodu střešní konstrukce.
Nenapadá mě příhodnější slovo než pokrok. Ten bije do očí zvláště ve chvílích, kdy Milan vzpomíná, jak Letní scéna začínala. Sám si ještě pamatuji doby, kdy se rušilo představení kvůli dešti, nebo kdy jsme v pláštěnkách povzbuzovali herce, aby dohráli představení i v sílícím dešti, anebo kdy v horkých dnech areálem procházel specifický odér pověstných TOI TOI. To všechno je ale oproti prvnímu ročníku nic.
Divoké podmínky Letní scény po slavnostním otevření 19. června 2005 doháněl pouze nadšenecký zápal a odhodlání Milana a dalších ungelťáků. Nejen že hlediště nebylo zastřešené, ale nemělo ani žádnou elevaci, takže diváci seděli na rovné desce jeden za druhým (v současnosti je každá řada o trochu zvýšená než ta předchozí). Diskomfort s diváky hrdinně sdíleli i naši herci, neboť déšť nad nezastřešeným jevištěm je nejednou durch promočil. A aby toho nebylo málo, v hledišti sedělo jen pár zvědavců… A to i přesto, že se nehrálo denně.
Ani hlavní tahák Řidič paní Daisy v režii Ladislava Smočka do romantického zákoutí Nového Světa moc diváků nepřivedl (mimochodem: v Daisy hrála nejen Alena Vránová a Stanislav Zindulka, ale také Jaromír Dulava, který je tak jediný herec v našem současném repertoáru, který na vlastní kůži zažil počátky Letní scény). Nejenže nikdo o nové Letní scéně neslyšel, ale tehdy ještě nebylo zvykem chodit v létě do divadla. Je obdivuhodné, že po v podstatě nepovedeném prvním ročníku Milan vytrval a rozhodl se to – už s postavenou elevací – zkusit znovu další rok.
A přišel divácký průlom. 19. května 2006 měla na Kamenné scéně premiéru tragikomedie Šest tanečních hodin v šesti týdnech s Chantal Poullain a Oldřichem Kaiserem (později Pavlem Křížem) a Milan se ji rozhodl v létě hrát v kuse šest týdnů (vynechával se jen jeden den v týdnu). Zpočátku prý ještě plno nebylo, ale brzy se rozkřiklo, o jak mimořádnou jde inscenaci a první trhák Letní scény byl na světě (Šest tanečních hodin v šesti týdnech je nejreprízovanější inscenací v dějinách Ungeltu – dohromady jsme odehráli 536 repríz).
Po těchto šesti týdnech o Letní scéně na Novém Světě věděla celá Praha. Nebylo pochyb, že má smysl hradčanský areál dál zvelebovat. Po dvaceti letech zaručujeme divákům i umělcům takový komfort, o jakém se nám v nultých letech ani nesnilo. Což souvisí i s tím, že předprodej Letní scény začíná brzy na podzim (přece jenom mnozí rádi pod vánoční stromeček dávají „letní vstupenky“).
A tak zatímco v říjnu první diváci vyprodávali termíny Kamenné scény až do půlky května (první den předprodeje se prodal rekordní počet vstupenek), my už dokončovali přípravy programu Letní scény 2024. A je hotovo – od dnešního dne můžete vybírat a nakupovat (včasný nákup je zárukou nejlepších míst). Je to velká úleva. Zvláště pak pro už zmíněného Martina Šimka a naši „termínovou specialistku“ Gábinku Falcovou.
Oni dva společně několik týdnů řešili spletitý křížovkový hlavolam. Ten může tehdy a nemůže tehdy, zatímco ta může zrovna, kdy ten nemůže. A když náhodou mohou oba, už předtím mohl někdo jiný. A než to vykomunikujete s tamtím, tak tamté se všechno změní a může zase jindy, jenže to jste už stihli vykomunikovat s tamtím, takže vykomunikujete znovu, že je všechno jinak, a když už se zdá, že se všechno „usazuje“, tak zjistíte, že tamten si spletl červen s červencem... Toto cvičení by Martin s Gábinkou mohli rozvíjet do aleluja, čehož vás ušetřím a zkrátím to konstatováním, že včas sestavený hrací plán je malý zázrak.
Vychutnejte si tento zázrak plnými doušky!
Pavel Ondruch
