Inscenace
Drsní chlapíci Denny a Joey jsou parťáky u chicagské policie. A velcí přátelé – každý problém dokáží vyřešit. Až do teď… Strhující kriminální drama ve světové premiéře hrály filmové hvězdy Daniel Craig a Hugh Jackman.

Deštivé dny

Deštivé dny

Richard Krajčo za roli Dennyho získal Cenu Thálie 2012 a David Švehlík se umístil v širší nominaci.

Česká premiéra 2. listopadu 2012. Obvyklá délka představení je 2 hodiny a 20 minut včetně přestávky. Upozorňujeme diváky, že je v rámci představení použito hlasité střelby. Tato inscenace není vhodná pro děti do 16 let. Partnerem inscenace je Skupina ČEZ.

Autor
Keith Huff
Režie a výprava
Janusz Klimsza
Překlad
Pavel Dominik

V prodeji

Vstupenky
Letní scéna

20.

Červen - čt, 20:00
čt, 20:00
Vyprodáno
Letní scéna

29.

Srpen - čt, 20:00
čt, 20:00
Zadáno
Letní scéna

12.

Září - čt, 20:00
čt, 20:00
Vyprodáno
Kamenná scéna

15.

Říjen - út, 19:00
út, 19:00
Vyprodáno
Kamenná scéna

3.

Prosinec - út, 19:00
út, 19:00
Vyprodáno

Podrobnosti

O autorovi: Keith Huff je americký scénárista ověnčený několika prestižními cenami. Podílel se například na seriálech Mad Man nebo Domeček z karet. Vedle své filmové a televizní kariéry pravidelně spolupracuje s hereckým divadlem Chicago Dramatists, pro nějž píše všechny své texty (kromě jeho zatím nejúspěšnějšího dramatu Deštivé dny také například Detektivovu ženu či Ptáče a pan Banks).

Z kritiky Jana Kerbra (Divadelní noviny):
"S tvárnými a maximálně přirozenými představiteli hru v Ungeltu nastudoval režisér Janusz Klimsza, který dialogy mezi oběma mladými muži jen nepatrně aranžuje, ale práce s několika znaky, přibarvujícími příběh, je velice přesná (obvaz, kterým si Denny po zranění stáhne stehno a má ho na džínách prakticky až do tragického finále). Klimsza také citlivě zachází s temporytmem, situace graduje (entrée proběhne kupříkladu v pekelném tempu), dovede po vypjatých emočních bouřích (i střelbě z revolveru) situaci ztišit, případně zvukově „utnout“ – a v sále by pak vznášející se tíhu bylo možné krájet. Krajčův Denny se představuje ve vzácně spontánní, uvolněné kreaci, v řečovém staccatu se mu sice občas rozmlží dikce, ale ta se bude reprízami jistě zpřesňovat. Když se jeho hrdina dostává do obtíží (a to je velmi eufemistický výraz), má herec výraz raněného zvířete v pasti, emoce z něho o překot tryskají a zvláště ve ztišenějších polohách musí i otrlejšího diváka bolet u srdce. Švehlíkův Joey je o poznání rozvážnější, když reprodukuje rozmluvy jiných, jemně odstiňuje hlasy promlouvajících, přitom jde ovšem pořád o jeho sebe-charakteristiku. Sbližování se s Dennyho ženou podává divákům vlastně jako zpověď, při níž se cítí částečně provinile. Souhra protagonistů pramení nepochybně ze vzájemné profesní – i přátelské – důvěry."

Odborná konzultace Petr Marek.

Média

Program