Slepice na zádech

„S Vojtou máme vyzkoušené, že dělat si ze sebe na jevišti legraci, dělat si naschvály a všelijaké poťouchlosti nám jde dobře. Tím, jak víme, že si to pak doma vrátíme, nás to i baví. Takže když mi přišla do rukou tahle bláznivá komedie Slepice na zádech, řekla jsem si, že by mohla být skvělá i pro Vojtu." (Tatiana Dyková)

„Táni Dykové jsme po Skleněném stropu chtěli najít další titul přímo na tělo. Dohodli jsme se spolu, že zvláště poté, co konečně zvítězíme nad koronavirem a otevřou se divadla, budeme všichni potřebovat ozdravnou komedii. Poslal jsem tehdy Táně k přečtení Slepici na zádech. Nadchnula ji tak moc, že ji dala přečíst Vojtovi Dykovi – oba totiž už nějakou dobu snili o tom, že si spolu zahrají nějakou bláznivou komedii. A musím se přiznat, že jsem o tom snil i já – jejich loňská účast ve vánočním dílu talkshow Rozpravy Milana Heina byla uhrančivá. Dva sehraní komedianti z každé maličkosti dokázali vytěžit vtip. Jen při vzpomínce, jak četli ukázku z Rumcajse se směju ještě teď… Nedokážu si prostě představit vhodnější pokoronavirou novinku než právě tyto dva ve Slepici na zádech…“ (Pavel Ondruch)

Z kritiky Magdaleny Čechlovské (Aktualne.cz):
„Groteska je nejvtipnější v momentech, kdy se nic neříká a hraje jen tělem. Němé pasáže, jimž dává režisér hodně prostoru, jsou herecky nejobtížnější, manželé Dykovi je ale zvládají suverénně. Vypjaté momenty, které mísí trapnost s erotikou, případně ještě účinky alkoholu, nepřepalují, setrvávají v nich až na hranici únosnosti. Přesto se divák snaží svůj smích trochu krotit, aby ten hezký okamžik nezkrátil. Je to přesně opačný pocit, než jaký zažívá u hloupých komedií, ve kterých herci schválně nechávají pauzy pro očekávaný smích publika. (...) Slepice na zádech patří k dobrým komediím, které pro vtip nerezignují na pravdivost ani bolestivou stránku života. I když se divák může smát až do konce a ani si nepřipustí, že za bláznivou hrou o dvou zkrachovalcích v divné situaci je drama."

Z kritiky Tomáše Šťástky (MF DNES):
„Dokonalá souhra manželského páru jdoucí za hranice běžného zkoušení se Ungeltu vyplatila. (...) Dyková si prý při výběru nového kusu přála, aby publikum znavené dlouhým lockdownem především pobavila. Slepicí na zádech ji tento záměr vyšel dokonale. I přes to, že v zoufalství obou hrdinů divák mezi řádky cítí něco víc, než jen prvoplánovou zábavu. Novinka je tak ukázkovým příkladem, jak nonšalatně se dá letní komedie udělat."