František Němec

František Němec (1943) ještě během studií DAMU hostoval jako Vilík ve Šrámkově Měsíci nad řekou v libeňském Divadle S. K. Neumanna (tam se také poprvé a na dlouhá léta naposledy na jevišti setkal s Janou Štěpánkovou). Hned po absolutoriu vstoupil do prestižního angažmá v Městských divadlech pražských, které v té době kvetlo díky vedení Oty Ornesta. Mimořádně úspěšný divadelní ředitel, režisér a překladatel dal Františku Němcovi velkou důvěru a jeho škola měla nezanedbatelný vliv na hercovu pozdější pověstnou profesionalitu. Mladinký herec tehdy zářil třeba jako titulní postava v Hugově dramatu Ruy Blas nebo jako Lot v legendární hře Tennesseeho Williamse Království boží na zemi (režie Ota Ornest), v níž vystupoval spolu s Petrem Kostkou a Irenou Kačírkovou. Tuto inscenaci na scéně tehdejšího Komorního divadla na konci šedesátých let shlédl i principál Divadla Ungelt Milan Hein a považuje ji za jeden z nejzásadnějších inspiračních zdrojů pro koncept komorního Divadla Ungelt. František Němec zůstal v angažmá Městských divadel pražských necelých dvacet let. V roce 1982 vstoupil do Národního divadla, kde nepřetržitě působí dodnes. Z mnoha jeho rolí zmiňme alespoň Shakespearova Hamleta, v němž v režii Miroslava Macháčka v Národním divadle debutoval, roli Wilhelma Furtwänglera v Harwoodově hře Na miskách vah (režie Ivo Krobot), za kterou dostal v roce 1998 Cenu Thálie, nebo jeho nezapomenutelného Minettiho v Bernhardově opusu Portrét umělce jako starého muže (režie Otomar Krejča). Do Divadla Ungelt vstoupil již v jeho raném období, kdy tam hostovaly inscenace produkované pod jinou hlavičkou – Gassaeurovův Casanova nebo Mrožkova Smlouva (obě režíroval Tomáš Vondrovic). S Ungeltem se definitivně propojil i díky jeho lidské a profesní spřízněnosti s dvorním režisérem divadla Ladislavem Smočkem poprvé v roce 2007 v komedii Williama Douglase Homa Lednáček. V Ledňáčkovi se po letech znovu setkal s kolegy z Městských divadel pražských Alenou Vránovou a Petrem Kostkou a setkání to bylo velkolepé. Z inscenace se brzy stal hit a před zcela vyprodaným hledištěm se hrála 10 let. Úspěch to však nebyl pouze divácký, ale také profesní – František Němec za roli Cecila získal Cenu Sazky a Divadelních novin za rok 2008 (a mimo jiné byl v nejužší nominaci na Cenu Thálie). Od té doby se František Němec stal pilířem repertoáru Divadla Ungelt. Do dnešních dnů zde nazkoušel již celkem pět rolí. Po Ledňáčkovi přišla hra Gregory Mottona Největší démant světa (opět v režii Ladislava Smočka) a především tři další tituly, které jsou doposud na našem repertoáru. Pan Halpern a pan Johnson, v němž spolu s Petrem Kostkou v režii opět Ladislava Smočka názorně ukazuje, co je to herecká partneřina, cit pro styl i oduševnělé charakterní herectví, se za léta uvádění stal erbovní inscenací divadla. Ve filozoficky náročné hře Cormaca McCarthyho Expres na západ (režie Petr Slavík) exceluje jako postava ateistického profesora a v nejnovějším Pardálovi se po dlouhých letech znovu na jevišti setkal s Janou Štěpánkovou (v režii koho jiného než Ladislava Smočka). Františka Němce můžete často vidět v televizi i filmu, zvláště potom, co se proslavil seriálem Byl jednou jeden dům a filmy ze sedmdesátých let Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Poté hrál například v Nemocnici na kraji města či v Dobré čtvrti. Nezanedbatelný otisk zanechal i na poli dabingu a v rozhlase – například za roli Coamesa Forsytha v dvanáctidílném dramatizovaném rozhlasovém seriálu získal cenu v anketě Neviditelný herec.