Milan Hein

Původně Milan Hein (1946) studoval žurnalistiku, avšak ve 24 letech se rozhodl zběhnout k divadlu. V roce 1970 nastoupil do Těšínského divadla v Českém Těšíně. Působil zde tři roky a hrál například Toníka Jareše v dramatizaci Hálkovy Muzikantské Lidušky nebo Algernona ve Wildeově komedii Jak je důležité míti Filipa. V roce 1973 přešel do divadla v Mostě, kde debutoval v malinké roli Osvětlovače v Čapkově Věci Makropulos. O rok později však už hrál Švandu v Tylově Strakonickém dudákovi či Puka v Shakespearově Snu noci svatojánském. Necelé dva roky poté (1976-1977) strávil v Příbrami. Pak podlehl touze přiblížit se Praze a přešel do Divadla J. Průchy Kladno – Mladá Boleslav. V Kladně se zamiloval do komorní scény s názvem Divadélko v klubu, které ho poprvé přivedlo k touze mít vlastní komorní divadlo. V roce 1981 se však vrátil zpátky do Příbrami a stal se tam předním členem souboru. Z desítek rolí jmenujme alespoň Johna Worthinga v hudebním wildeovském večeru Dobrý večer, pane Wilde, Vavřenu v Jiráskově Filosofské historii či Hettora Gonzaga v Lessingově Emilii Galotti. Ve čtyřiceti letech Milan Hein odešel do Prahy na volnou nohu. Účinkoval v Redutě a příležitostně natáčel (s Jurajem Herzem například Pannu a netvor či s Karlem Kachyňou pohádku Malá mořská víla). Spolu se svojí sestrou Martou Skarlandtovou, která tehdy coby slavná televizní hlasatelka s chutí odbíhala k divadlu, se pustili do autorského divadla a vytvořili tři původní inscenace. Několikajazyčný kabaret o židovské Praze Alfred story měl úspěch a sourozenecké duo s ním vyjelo i do zahraničí. Po listopadové revoluci byl najednou jeho dávný sen o vlastním soukromém komorním divadle dosažitelný. Koncepci divadla konzultoval s Otou Ornestem, s nímž se seznámil ještě v Příbrami, a kterého obdivoval už od dob jeho ředitelování Městských divadel pražských (ostatně jedna z jeho scén – Komorní divadlo – byla i předobrazem pro budoucí Divadlo Ungelt). Druhé přímo osudové setkání bylo s Milošem Kopeckým, s nímž pro televizi nejdříve natočil třídílný cyklus rozprav Co za to stálo... a posléze jej Miloš Kopecký vybídl i ke knižnímu zpracování. Úspěch této knihy vydané roku 1994 mimo jiné umožnil, aby Milan Hein měl základní finanční prostředky pro rekonstrukci sklepního prostoru nedaleko Staroměstského náměstí. 2. října 1995 tam otevřel jedno z prvních soukromých divadel v ČR – Divadlo Ungelt. Na doporučení Oty Ornesta ještě jako herec nazkoušel divácky atraktivní Petiškovu hru Královské vteřiny, v níž po boku Jitky Asterové ztvárnil prince Charlese. Po Královských vteřinách Milan Hein na jeviště Ungeltu nevstoupil 16 let - dal totiž na radu Miloše Kopeckého, aby nejdříve vybudoval fungující divadlo a teprve posléze si v něm občas zahrál. Na jeviště se vrátil v roce 2013, kdy ho Marta Kubišová a Marta Skarlandtová viděly jako Karla Krause v původním muzikálu Touha jménem Einodis. Hudbu pro tento projekt, ušitý přímo na míru Letní scéně a dvěma pěveckým hvězdám Martě Kubišové a Anetě Langerové, napsal Karel Štolba, texty písní právě Marta Skarlandtová. O dva roky později už s režisérem Januszem Klimszou nazkoušel George v australské tragikomedii Joanny Murray-Smith Mezi úterým a pátkem. V roce 2019 se mu splnil jeho herecký sen - režíroval ho Ladislav Smoček. Housle, kde tvoří originální trio s Jiřím Langmajerem a Pavlem Liškou, jsou dodnes na repertoáru. Nejnověji je k vidění s Františkem Němcem v nizozemské tragikomedii Staří mistři (premiéra v roce 2022). Kromě herectví se po celý život věnuje moderování. V Ungeltu uváděl několik hudebních recitálů Marty Kubišové a již řadu let natáčí pro Český rozhlas Dvojku vlastní talk-show – Rozpravy Milana Heina.