Milan Hein

Původně Milan Hein (1946) studoval žurnalistiku, avšak ve 24 letech se rozhodl zběhnout k divadlu. V roce 1970 nastoupil do Těšínského divadla v Českém Těšíně. Působil zde tři roky a hrál například Toníka Jareše v dramatizaci Hálkovy Muzikantské Lidušky (režie Jiří Roy) nebo Algernona ve Wildeově komedii Jak je důležité míti Filipa. V roce 1973 přešel do divadla v Mostě, kde debutoval v malinké roli Osvětlovače v Čapkově Věci Makropulos (režie Karel Lhota). O rok později však už hrál Švandu v Tylově Strakonickém dudákovi (režie Zdeněk Buchvaldek) či Puka v Shakespearově Snu noci svatojánském (režie Karel Lhota). Necelé dva roky poté (1976-1977) strávil v Příbrami, pak podlehl touze přiblížit se Praze a přešel do Divadla J. Průchy Kladno – Mladá Boleslav. V Kladně se zamiloval do komorní scény s názvem Divadélko v klubu, které ho poprvé přivedlo k touze mít vlastní komorní divadlo. V roce 1981 se však vrátil zpátky do Příbrami a stal se tam předním členem souboru. Z desítek rolí jmenujme alespoň Johna Worthinga v hudebním wildeovském večeru Dobrý večer, pane Wilde (režie Rudolf Rouček), Vavřenu v Jiráskově Filosofské historii (režie Emil Kadeřávek) či Hettora Gonzaga v Lessingově Emilii Galotti (režie Rudolf Rouček). Ve čtyřiceti letech Milan Hein odešel do Prahy na volnou nohu. Účinkoval v Redutě a příležitostně natáčel (s Jurajem Herzem například Pannu a netvor či s Karlem Kachyňou pohádku Malá mořská víla). Spolu se svojí sestrou Martou Skarlandtovou, která tehdy coby slavná televizní hlasatelka s chutí odbíhala k divadlu, se pustili do autorského divadla a vytvořili tři původní inscenace. Několikajazyčný kabaret o židovské Praze Alfred story (režie Dušan Klein) měl velký úspěch a sourozenecké duo s ním vyjelo i do zahraničí. Po listopadové revoluci byl najednou jeho dávný sen o vlastním soukromém komorním divadle dosažitelný. Koncepci divadla konzultoval s Otou Ornestem, s nímž se seznámil ještě v Příbrami díky své kolegyni, a kterého obdivoval už od dob jeho legendárního ředitelování Městských divadel pražských (ostatně jedna z jeho scén – Komorní divadlo – byla i předobrazem pro budoucí Divadlo Ungelt). Druhé přímo osudové setkání bylo s Milošem Kopeckým, s nímž pro televizi nejdříve natočil třídílný cyklus rozprav Co za to stálo... a posléze jej Miloš Kopecký vybídl i ke knižnímu zpracování. Úspěch této knihy vydané roku 1994 mimo jiné umožnil, aby Milan Hein měl základní finanční prostředky pro rekonstrukci nalezeného sklepního prostoru nedaleko Staroměstského náměstí. 2. října 1995 tam otevřel jedno z prvních soukromých divadel v ČR Divadlo Ungelt. Na doporučení Oty Ornesta nazkoušel divácky atraktivní Petiškovu hru Královské vteřiny, v níž po boku Jitky Asterové sehrál britského prince Charlese. Díky Vteřinám se Ungelt poprvé dostal do diváckého povědomí. Od té doby dal Milan Hein na radu Miloše Kopeckého, aby nejdříve vybudoval fungující divadlo a teprve posléze se vrátil k herectví. A přesně to dělal až do doby, kdy ho Marta Kubišová a Marta Skarlandtová vybídly, aby se vrátil na jeviště jako Karl Kraus v muzikálu Touha jménem Einodis. Hudbu pro tento projekt ušitý přímo na míru Letní scéně a dvěma pěveckým hvězdám Martě Kubišové a Anetě Langerové napsal Karel Štolba, texty písní právě Marta Skarlandtová. V roce 2013 se tak po 16 letech vrátil k herectví v muzikálové roli. O dva roky později už s režisérem Januszem Klimszou nazkoušel činoherní postavu George v australské tragikomedii Joanny Murray-Smith Mezi úterým a pátkem. Kromě herectví se po celý život věnuje moderování. V Ungeltu uváděl několik hudebních recitálů Marty Kubišové a v současné době natáčí pro Český rozhlas Dvojku vlastní talk-show, v níž se mimo jiné vrací ke své herecké zkušenosti z regionů – v Rozpravách Milana Heina se pravidelně setkává s pražskou hereckou osobností a hvězdou nějaké české mimopražské scény.