Jiří Langmajer

Jiřího Langmajera (1966) si ještě během studií hudebně-dramatického oboru pražské konzervatoře všimnul filmový režisér Karel Smyczek a obsadil ho do seriálu Třetí patro či filmu Proč?. Po absolutoriu konzervatoře v roce 1987 se Jiří Langmajer úspěšně potuloval po nejrůznějších divadelních souborech až v roce 1992 zakotvil v angažmá v Divadle pod Palmovkou. V roce 1998 si sice na dvě sezóny „odskočil“ do Divadla na Vinohradech (při práci na Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa se poprvé setkal s dvorním režisérem Divadla Ungelt Ladislavem Smočkem), leč v roce 2000 se opět vrátil na Palmovku. Tam po celou dobu svého působení patřil ke klíčovým osobnostem souboru a svými rolemi (často z knihovny velkého klasického světového repertoáru) určoval poetiku i duch divadla. Nejčastěji spolupracoval s tehdejším šéfem Palmovky Petrem Kracikem (hrál Ibsenova Peera Gynta či Rogožina v Dostojevského Idiotovi) a s režisérkou Lucií Bělohradskou (Jean v Strindbergově Slečně Julii, Camusův Caligula, Sofoklův Oidipús vladař). Na Palmovce vytvořil nerozlučný divadelní pár s Vilmou Cibulkovou, na jejichž herecké koncerty se do Libně pravidelně jezdilo. S Lucií Bělohradskou poté spolupracoval i na Shakespearově Hamletovi v rámci Letních shakespearovských slavností, v nichž původně zazářil už v roce 2002 po boku Jana Třísky v Králi Learovi, a k nimž se o více jak deset let později vrátil jako Richard III. Od roku 2005 je Jiří Langmajer na volné noze. V současné době jej můžete vidět hned na šesti pražských scénách, a to od Violy, až po Hudební divadlo Karlín. V roce 2018 se však zabydlel v Divadle Ungelt, kde spolu s režisérem Vítem Venclem a kolegyní Tatianou Vilhelmovou nazkoušel britské drama Davida Harea Skleněný strop. Vedle svých četných divadelních aktivit působí v rozhlase (titulní role v Rostandově Cyranovi z Bergeracu) a samozřejmě ve filmu a televizi. Natočil celou řadu oceňovaných snímků (Copak je to za vojáka, Návrat idiota, Pravidla lži, Dukla 61) a televizních produkcí (Bylo nás pět, Zdivočelá země, Ordinace v růžové zahradě, Soukromé pasti, Základka, Nevinné lži, Labyrint, Lajna atd.). Jeho neuvěřitelná umělecká produktivita, která nikdy nešla na úkor kvality, byla mnohokrát oceněna: v roce 1999 se stal držitelem Ceny Thálie pro umělce do 33 let, v roce 2003 byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Herec roku a dvakrát byl nominován na Českého lva (Návrat idiota, Pravidla lži).