Miroslav Táborský po absolutoriu DAMU nastoupil do tehdejšího Divadla J. Průchy, které sice sídlilo v Kladně, ale hrálo také v Mladé Boleslavi. Po dvou sezónách přesídlil do Prahy. Svůj kariérní začátek v hlavním městě spojil s Divadlem E. F. Buriana, kde kromě řady malých rolí ztvárnil titulní postavu ve hře Egona Tobiáše Vojcev v režii tehdy ještě neznámého Petra Lébla. Poté se v několika inscenacích objevil v Divadle pod Palmovkou či dokonce ve studiu Gag Borise Hybnera. Zásadní zlom nastal, když se ve svém novém angažmá v Divadle Labyrint setkal s režisérkou Hanou Burešovou. Při přípravě inscenace Don Juan a Faust, kde Miroslav Táborský hrál Fausta, nalezli společnou uměleckou řeč. Když Labyrint v druhé polovině devadesátých let zanikl, přešla Hana Burešová do Divadla v Dlouhé a s sebou vzala i Miroslava Táborského. Rok poté tam nazkoušel roli Jindřicha v Topolově Konci masopustu a získal za ni prestižní Cenu Alfréda Radoka. Do Divadla Ungelt poprvé vstoupil v roce 2017, když hrál v Životu podle Jonesových. V roce 2019 pak nazkoušel romantickou komedii Taneční hodiny, v níž se coby autistický profesor snaží přimět zraněnou tanečnici v podání Petry Nesvačilové, aby ho naučila tančit…
Role
Taneční hodiny
Jak naučit tančit autistického profesora, který nemá rád doteky? Stačí ho poslat k tanečnici s nohou v ortéze... Romantická komedie o sblížení dvou samotářů, jejichž silná vůle možná překoná i nepřekonatelné.