Devět let Rozprav Milana Heina
28. prosince 2025 Český rozhlas Dvojka odvysílal poslední díl talkshow Rozpravy Milana Heina. Natočil se během oslav 30. výročí Divadla Ungelt a Milan se v něm s posluchači definitivně rozloučil. Dospěl k názoru, že je ideální čas na odpočinek. Při pohledu na 72 odvysílaných dílů mu to nejde zazlívat.
Rozpravy se začaly vysílat v roce 2017. Navázaly na předchozí talkshow z Ungeltu Kdo židli má, bydlí, která se na Dvojce vysílala od roku 2011 do roku 2017 a kterou si jistě pamatujete díky originální moderátorské dvojici Milana s Martou Kubišovou. Na Židli jsem ještě dramaturgicky nespolupracoval, o to víc jsem si ji užíval jako divák, a také posluchač. Moc rád vzpomínám na díl s Carmen Mayerovou, Terezou Kostkovou a Petrem Kostkou – už v prvních vteřinách vytvořili atmosféru, v níž jste se po celou hodinu cítili součástí jejich milující rodiny (tento díl, jako mnoho dalších, je stále k poslechu v rozhlasovém archivu ZDE). Anebo na ohromující kombinaci intelektu, laskavosti a grácie Hany Maciuchové, která „měla židli a bydlela“ dokonce třikrát (v archivu ZDE, ZDE a ZDE).
Oproti Kdo židli má, bydlí jsem na Rozpravách Milana Heina dramaturgicky spolupracoval od pilotního dílu (točil se v červnu 2017). Milan tehdy přišel s konceptem propojit pražskou hereckou hvězdu s hereckou hvězdou z regionu, ideálně z takového, v němž ona pražská hvězda začínala. To mě pochopitelně nadchnulo. S lásku jsem pracoval v Českém Těšíně, Mostu, Příbrami… Stejně jako Milan. Oba dva jsme věděli, kolik se mimo centrum ukrývá hereckých osobností. Rozhodli jsme se rozhlasovým posluchačům odhalit nejen jejich osobní příběh, ale také jejich umění. Každý díl měla proto završit krátká četba z vybraného, s hosty nějak souvisejícího dramatu.
Najít ideální ukázku bylo někdy obtížné, většinou se ale nabízela sama. Zvláště, když jsme nehleděli na věk postav. Herci se tak mohli vrátit ke klíčovým rolím svých kariér. Anebo si zahrát postavu, která je z nepochopitelných důvodů minula. To byl případ pilotního dílu, do kterého si Milan pozval – jak jinak – první dámu Ungeltu Alenu Vránovou. Lady Bracknellová z Jak je důležité míti Filipa byla pro ni stvořená, leč nikdy ji nehrála (v roce 1991 ve Wildeově hře účinkovala v Městských divadlech pražských jen jako Slečna Prismová). Považuji to za dokonalý příklad krutosti hereckého řemesla, kdy je celý váš profesní život ovlivňován náhodou, štěstím a rozhodnutími někoho jiného. V pilotním dílu Alena Vránová dostala malé zadostiučinění. Její suchá interpretace Lady Bracknellové mi dodneška zní v uších. Nezaostával za ní ani její parťák – umělecký šéf Městského divadla Mladá Boleslav Petr Mikeska.
Možná tápete, proč jsme zrovna Alenu Vránovou spojili s Mladou Boleslaví. Koncept založený na pozvání herce z regionu, kde pražská hvězda začínala, byl v tomhle případě neproveditelný. Alena Vránová sice jako mnozí její kolegové na oblasti začínala, ale v Městském oblastním divadle Benešov, které po 9 letech existence v roce 1959 zaniklo. A tak si Alena Vránová sama zvolila Mladou Boleslav. Tíhla k ní od dob Bouřlivého jara (první zájezd s touto inscenací byl právě tam).
Na pilotní díl, který jsme natáčeli v divadelním klubu (poté už vždy před živým publikem v divadelním sále), nám Český rozhlas Dvojka řekl „ano“ a Rozpravy oficiálně začaly. Zkusím z těch 72 dílů pár momentů rok po roce vypíchnout, ale vězte: je to velmi subjektivní výběr…
2. Alois Švehlík a Regina Razovová (říjen)
3. Iva Janžurová a Tomáš Impseil (listopad)
4. Jiří Bartoška a Anna Fišerová (prosinec)
Dobrá pověst Rozprav se u posluchačů i našich diváků rozšířila rychle a nemalou zásluhu na tom měli první hosté. Jména Aleny Vránové, Aloise Švehlíka, Ivy Janžurové a Jiřího Bartošky rezonovala. A rezonoval i zmíněný regionální přesah. Zvlášť pak u Aloise Švehlíka a dlouholeté (přes padesát let!) členky mosteckého divadla Reginy Razovové. Osud tamní secesní divadelní budovy, jakožto celého starého města Most, které ještě oba hosté, včetně moderátora, zažili a v říjnovém dílu o tomto architektonickém zločinu mluvili, mě mocně zasáhl. A to i přesto, že jsem ho znal. Úplně jinou stopu ve mně zanechala herecká ukázka Ivy Janžurové s libereckým souborovým tahounem Tomášem Impseilem. Vybral jsem pro ně dnes již zapomenutou hru Idiotka, ve které v Liberci v roce 1964 zaujala čerstvá absolventka DAMU Iva Janžurová (hru Marcela Acharda možná znáte z filmové adaptace s Jiřinou Bohdalovou). Prosincový díl s Jiřím Bartoškou a mladičkou členkou ústeckého Činoherního studia Annou Fišerovou (dnes Jankovskou) založil pomyslnou sérii vícegeneračních Rozprav. Díly, v nichž se starší osobnost setkala s mladší, patří k mým nejmilejším – po poslechu tohoto dílu pochopíte proč. Kombinace elegantního bonvivána s oduševnělou herečkou ze snad nejpunkovějšího českého divadla výborně fungovala.
6. Petr Kostka a Zdena Bittlová (duben)
7. Soňa Červená a Jan Sklenář (červen)
8. Eliška Balzerová a Pavel Oubram (říjen)
9. Tatiana Vilhelmová a Vojtěch Dyk (prosinec)
Když jsme Soňu Červenou zvali do Rozprav, protestovala. Mimo jiné se nechtěla ohlížet, smysl pro ni měla jen současnost a budoucnost. „Proč bych se pořád měla někam vracet?“ Přesto nakonec dorazila. Významnou roli v tom sehrála přítomnost jejího kamaráda a tehdy hradeckého herce Jana Sklenáře. Jejich spříznění bylo skoro až hmatatelné, což vyústilo z mého hlediska v nejúchvatnější čtenou ukázku, jakou jsme v Rozpravách měli. Její četbu Emilie Marty z Věci Makropulos bych nejraději donekonečna analyzoval na seminářích aplikované teatrologické alchymie. Na tenhle seminář by pak navazoval workshop improvizace a schopnosti přetvořit nepříjemnou situaci ve vtip a vítězství. Vedla by ho Táňa Dyková. Rozpravy byly po všechna ta léta spíše poklidná setkání, a to zásluhou spolehlivosti všech pracovníků Českého rozhlasu. Avšak v prosinci 2018 byl přenosový vůz začarovaný. Natáčeli jsme zrovna vánoční díl s Táňou, tehdy ještě Vilhelmovou, a Vojtou Dykem. Když Táňa dokončovala vyprávění veselé historky s tetičkou, přerušil nás hlas shůry (z přenosového vozu) s poruchovým hlášením. Nic se nezaznamenalo a muselo se začít znovu. Představte si, co cítí herec, který spontánně vyprávěnou historku musí opakovat znovu a tvářit se u toho… jak? Jakože ji vypráví poprvé? Hrůza. Nicméně Táňa to zkusila a zázračně se jí podařilo znovu chytnout slinu. Historka ústila k pointě, když se opět ozval přenosový vůz. A opět se nic nenatočilo… V tu chvíli všechny v sále zahalil hrůzostrašný dým apokalypsy. Nebylo jisté, jestli na dvůr, kde parkoval přenosový vůz, vražednou rychlostí vyběhnu já, náš technik, Táňa nebo Vojta. Nebohé rozhlasáky spasil vespolný šok. Všichni jsme strnuli v mrazivém vyčkávání. Nevím, na jak dlouho. Po asi 158 hodinách (?) se ozval roztřesený hlas vybízející Táňu, ať začne znovu. A v tu chvíli se to stalo. Zkušenou herečku něco osvítilo. Vyložila karty. Sdělila posluchačům, co se stalo. A protože všichni v sále její "historku už znají, odvypráví ji znovu s jejich pomocí". Následovala velkolepá etuda, kdy Táňa řekla část věty, pak do hlediště otočila mikrofon a nechala diváky, aby větu dokončili. Takto na střídačku dospěla/i až k pointě. I po letech jí za to stále tleskám!
11. Miroslav Táborský a Zuzana Mixová (únor)
12. Jitka Smutná a Jan Fišar (březen)
13. Marek Daniel a Arnošt Goldflam (duben)
14. Simona Stašová a Jaroslav Repetný (květen)
15. Bára Štěpánová a Antonín Procházka (červen)
16. Jiří Dvořák a Zdena Herfortová (září)
17. Petr Stach a Diana Šoltýsová (říjen)
18. Richard Krajčo a Alena Sasínová Polarczyk (listopad)
19. Adéla Gondíková a Jiří Langmajer (prosinec)
Je-li tématem Rozprav region, proč bychom se s celou talkshow taky někdy do nějakého nevydali? Úvaha, která nás kupodivu napadla až v roce 2019. Hned jsme ji zrealizovali a v květnu natáčeli ve vyprodaném Kulturním domě Josefa Suka Sedlčany. Divákům Středočeského kraje jsme přivezli Simonu Stašovou a posadili ji vedle člena Spolku divadelních ochotníků Sedlčany Jaroslava Repetného. Profesionálka par excellence a amatérský divadelní nadšenec propojili dva zdánlivě oddělené divadelní světy, jejichž koexistence dělá z Česka skutečnou divadelní velmoc. Z roku 2019 mi ale nejvíce utkvěl vánoční díl. Jiří Langmajer s Adélou Gondíkovou popisovali divákům bláznivou žádost o ruku při turistickém výstupu na jakousi ďábelskou horu. Jejich společné vyprávění, kdy jeden druhého přerušovali, doplňovali a opravovali, vygradovalo názornou ukázkou. Tu posluchači sice vidět nemůžou, ale vzhledem k plamennému vyprávěcímu stylu mají stejně pocit, že ji vidí. A ještě jeden silný zážitek: Richard Krajčo se v díle s ostravskou hereckou legendou Alenou Sasínovou Polarczyk rozhodl, že pro divadelní publikum zazpívá živě. Rozhlasoví posluchači ostrouhali, písně se v závěrečném sestřihu vyměnily za zvukově vyladěnější studiové nahrávky, ale ti, co byli v sále, jeho hity slyšeli v komorní akustické verzi jen s kytarou. A musím vám říct: Srdce nehasnou jsem docenil až po téhle interpretaci.
21. Halina Pawlowská a Vincent Navrátil (únor)
22. Regina Rázlová a Simona Postlerová (březen)
23. Vilma Cibulková a Martin Písařík (červen)
24. Simona Stašová a Petr Nárožný (červenec)
25. Petr Kostka a František Němec (říjen)
26. Taťjana Medvecká a Ondřej Novák (listopad)
27. Barbora Poláková a Pavel Liška (prosinec)
V roce 2020 jsme se rozhodli koncept setkání pražské a regionální hvězdy opustit. Po třech letech se vyčerpal. Navíc jsme si už nechtěli dávat žádná omezení, chtěli jsme prostě zvát zajímavé hosty, kteří se ochotně vrhnou do spontánního přátelského trojrozhovoru. A rozhodně jsme se nebáli experimentovat! Nikdo jsme netušili, co přinese setkání Haliny Pawlowské s Vincentem Navrátilem. A musím přiznat, že pokud mám ze všech dílů Rozprav vybrat jeden, v němž se potkaly dvě naprosto odlišné osobnosti, jejichž světy se na okamžik zábavně protnuly, aby se pak zase oddělily, tak to bude právě tento! Avšak hvězda Rozprav roku 2020 je pro mě Simona Postlerová, samozřejmě i proto, že se s jejím náhlým odchodem pořád vyrovnáváme. V inscenaci Miss Dietrich lituje, která se do historie Ungeltu zapsala zlatým písmem, hrála s Reginou Rázlovou, svou pedagožkou z DAMU. I proto jsme je pozvali do Rozprav společně. Když nás Simona opustila, vybavila se mi z tohoto dílu jedna konkrétní pasáž. Simona v ní s hlubokou něhou mluvila do výšin ke svému zemřelému manželovi. Se slzami v očích se těšila, až se setkají. Chci věřit, že se dočkala. Rok 2020 byl také ve znamení oslav 25. výročí Ungeltu. Bohužel naše plány narušila covidová pandemie, přesto se podařilo natočit výroční díl, do něhož přijali pozvání František Němec a Petr Kostka. Účast Františka Němce byla sama o sobě událostí. Už tenkrát jen hrál divadlo (a jak!) a všechny propagační aktivity nemilosrdně odmítal. Myslím, že jeho účast v říjnových Rozpravách je jeden z posledních rozhovorů, který poskytl – ne-li úplně poslední.
29. Jiřina Bohdalová a Petr Neužil (únor)
30. Veronika Žilková a Martin Čičvák (březen)
31. Adéla Gondíková a Iva Holmerová (duben)
32. Tatiana Dyková a Vojtěch Dyk (květen)
33. Karel Roden a Gabriela Falcová (červen)
34. UNGELT ZPÍVÁ (červenec)
35. Simona Postlerová a Zuzana Wienerová (říjen)
36. Pavel Dominik a Pavel Ondruch (listopad)
37. Eva Hudečková a Václav Hudeček (prosinec)
I v roce 2021 výjimečně svolila k rozhovoru osobnost, která se propagačním aktivitám vyhýbá. Karla Rodena navnadilo, že nebude muset jezdit do Prahy a dojede jen pro něj do nedalekého Drážkova. Mimopražský díl s Karlem Rodenem a místní divadelnicí, šéfkou dražkovského Divadla Hogo Fogo a taky spolupracovnicí Ungeltu Gabrielou Falcovou si určitě pusťte jako studii možných způsobů, jak rozmluvit introverta. Milanovi se podařil husarský kousek. Od rozmlouvání mlčících si mohl odpočinout během speciálního dílu z Letní scény s podtitulem Ungelt zpívá. Za doprovodu kapely Igora Orozoviče zpívala například Táňa Dyková (zazářila interpretací písně legendárního brněnského umělce Jiřího Bulise) nebo Petr Stach (publikum rozesmál písničkou Proč jsem chutnal rybu z pohádky Zlatovláska). Vracet se k dílu, v němž jsem na poslední chvíli (doslova) musel spolu s naším překladatelem Pavlem Dominikem vystoupit, neboť domluvený vzácný host Zdena Hadrbolcová měl náhlé zdravotní komplikace, nebudu. O měsíc později to dopadlo mnohem líp. Protože pokud máte rádi průzračnou vánoční pohodu, je díl s manželi Hudečkovými přesně pro vás. Je to to nejlahodnější vánoční cukroví, jaké kdy vaše uši ochutnaly.
39. Ondřej Brousek a Anna Brousková (únor)
40. Dana Batulková a Michal Dočekal (březen)
41. Markéta Častvaj Plánková a Pavel Nový (duben)
42. Libuše Švormová a Jakub Šmíd (květen)
43. Sabina Laurinová a Milan Schejbal (červen)
44. Veronika Khek Kubařová a Igor Orozovič (září)
45. Martina Preissová a Martin Preiss (říjen)
46. Jaroslava Obermaierová a Jaroslav Satoranský (listopad)
47. Václav Vydra (prosinec)
V roce 2022 rozpoutalo Rusko válku na Ukrajině. Zmiňuji to proto, že jsme krátce poté natáčeli Rozpravy s Danou Batulkovou a režisérem Michalem Dočekalem. Jeho zanícená promluva na podporu Ukrajiny mě ještě teď rozechvívá. Samozřejmě, že Rozpravy byly především zábavná nedělní „feelgood“ talkshow, o to více jsem ale oceňoval, když se vnořily i do hlubších vod. Podařilo se jim to nejen v březnu s Michalem Dočekalem, ale i v mnoha jiných dílech – tento rok například ještě v říjnu s manželi Preissovými. Oba nesmírně otevřeně mluvili o depresi a o důsledcích této zákeřné nemoci na partnerství a život. Vánoční díl se s námi chystali natočit Jana Boušková a Václav Vydra, ale Jana Boušková na poslední chvíli ulehla s nějakou virózou a dorazil jen Václav Vydra. Místo manželky s sebou vzal všechny své psy, kteří během natáčení poletovali po jevišti i mezi diváky. Vím, že jsme točili v pražském komorním divadle, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že jsme tu hodinku strávili na vesnickém statku.
49. Adéla Gondíková a Dalibor Gondík (únor)
50. Richard Krajčo a Karin Krajčo Babinská (březen)
51. Jana Švandová a Josef Carda (duben)
52. Daniela Kolářová a Šimon Ornest (květen)
53. Halina Pawlowská a Jan Čenský (říjen)
54. Alena Mihulová a Karolína Kachyňová (listopad)
55. Lucie Vondráčková a Jiří Vondráček (prosinec)
V lednovém dílu Tereza Brodská (po boku manžela Herberta Slavíka) naznačila, že pokud by se někdy vrátila k divadelnímu herectví, bylo by to v Ungeltu. Šlo to oslyšet? Ještě ten měsíc jsme všechno upekli a hořkosladký britský dezert jménem Nadechnout se života měl za rok českou premiéru. Zanedlouho po natáčení s Terezou a Herbertem Slavíkem vznikl v Ungeltu další hit – Všechny báječný věci s Richardem Krajčem. Režie se ujala jeho manželka Karin Krajčo Babinská. Byla to její první divadelní režie a tuhle ohromující zkušenost v březnových Rozpravách popsala. Nejsilněji se mi ale z tohoto roku vybavuje hašteření Milana s Karolínou Kachyňovou, která do Rozprav přišla s maminkou Alenou Mihulovou. Dialog, v němž se Karolína, živící se jako digitální tvůrkyně a online marketingová poradkyně, snažila Milanovi, který jako jeden z mála ještě každé ráno čte tisk (ano, na skutečném papíře), vysvětlit principy internetového světa, byl skvostný. S upřímnou touhou po porozumění si Milan – a posluchači s ním – rozšiřoval obzory. Člověk podlehl dojmu, že onu pověstnou generační propast není problém překonat. O překonávání propastí bylo pro mě i pozoruhodné setkání otce a dcery – Jiřího Vondráčka a Lucie Vondráčkové.
57. Martha Issová a Lenka Termerová (únor)
58. Jitka Čvančarová a Petr Čadek (březen)
59. Regina Rázlová a Pavel Vítek (duben)
60. Igor Orozovič a David Lukeš (květen)
61. Iva Pazderková a Josef Štěpánek (říjen)
62. Filip Březina a Tereza Kopáčová (listopad)
63. Barbora Hrzánová a Radek Holub (prosinec)
Nejen díky Vondráčkovým se nám osvědčilo, když se hosté znali. Nebáli se pak opustit monotónní formát otázky-odpovědi a snadněji se mezi nimi a Milanem rozproudil trialog. Všichni pozvaní roku 2024 proto byli v nějakém osobním vztahu. Ať už matka-dcera (Martha Issová a Lenka Termerová předvedly, jak zralý dospělý vztah může mít rodič se svým potomkem), manželka a manžel (Jitka Čvančarová s Petrem Čadkem jsou pár jako z tajemného francouzského filmu z 50. let, naopak Barbora Hrzánová a Radek Holub nás vzali do světa italských podivínů jako od Felliniho), kamarád-kamarád (Igor Orozovič a ředitel Centra Paraple David Lukeš posluchače pozvali na charitativní představení Bráchy) anebo režisérka a její herec (popichování mladého herce Filipa Březiny od Terezy Kopáčové vystihlo vztah režiséra-herce). Nejvíc mě však zasáhl něžný vztah stále se milujících expartnerů Ivy Pazderkové a Josefa Štěpánka. Každý by si takového spolehlivého kamarádského expartnera – ať už Ivu nebo Josefa – zasloužil!
65. Jaroslav Satoranský a Ondřej Kepka (únor)
66. Bára Poláková a Marek Adamczyk (březen)
67. Eva Podzimková a Matěj Podzimek (duben)
68. Eva Adamczyková a Linda Havlíček Skarlandtová (květen)
69. Petr Stach, Martin Písařík a Jan Holík (červen)
70. Ivana Chýlková a Petr Uhlík (říjen)
71. Miroslav Hanuš a Jindřiška Hanušová (listopad)
72. 30. VÝROČÍ DIVADLA UNGELT (prosinec)
Poslední rok Rozprav začal dojemným dílem s Heřmánkovými. Hana Heřmánková poprvé po smrti manžela vyšla na veřejnost. Oporou jí byl syn Karel Heřmánek ml. Pro Ungelt, který Hana Heřmánková zná od počátků, to byla pocta. Křehkost tohoto setkání je nepopsatelná. Stejně jako návštěva šestaosmdesátiletého Jaroslava Satoranského. Ale co vám budu povídat, tyhle díly máte ještě jistě v čerstvé paměti! Pochybuju, že z ní někdy vyženete prázdninový díl s trojicí z Vejšlapu Petrem Stachem, Martinem Písaříkem a Janem Holíkem (kluci jsou opravdu úžasně sehraní) nebo setkání Ivany Chýlkové s Petrem Uhlíkem (řadím jej k nejzdařilejším z řady mezigeneračních dílů). A psát o speciálním dílu z oslav 30. výročí… To už jsem přece učinil ZDE!
Teď mě zaplavuje kromě hrdosti také úzkost z toho, kolik dílů jsem nezmínil. Ale napadá mě jedno řešení: chcete-li s námi nějakou svou vzpomínku na jakýkoli díl Rozprav sdílet, klidně mi ji pošlete (p.ondruch@divadloungelt.cz)! S radostí ji pak umístím pod tento text jako postskriptum.
Zbývá už jen gratulace Milanovi. A poděkování celému Českému rozhlasu! Zvláště pak naší dlouhodobé úžasné spolupracovnici Kateřině Radvanové, která má na svědomí mimo jiné i závěrečný sestřih většiny dílů. Úžasný kus práce!
A ještě poznámka: ZDE najdete galerie fotek Rozprav rok po roku!
Napsal Pavel Ondruch
Oproti Kdo židli má, bydlí jsem na Rozpravách Milana Heina dramaturgicky spolupracoval od pilotního dílu (točil se v červnu 2017). Milan tehdy přišel s konceptem propojit pražskou hereckou hvězdu s hereckou hvězdou z regionu, ideálně z takového, v němž ona pražská hvězda začínala. To mě pochopitelně nadchnulo. S lásku jsem pracoval v Českém Těšíně, Mostu, Příbrami… Stejně jako Milan. Oba dva jsme věděli, kolik se mimo centrum ukrývá hereckých osobností. Rozhodli jsme se rozhlasovým posluchačům odhalit nejen jejich osobní příběh, ale také jejich umění. Každý díl měla proto završit krátká četba z vybraného, s hosty nějak souvisejícího dramatu.
Najít ideální ukázku bylo někdy obtížné, většinou se ale nabízela sama. Zvláště, když jsme nehleděli na věk postav. Herci se tak mohli vrátit ke klíčovým rolím svých kariér. Anebo si zahrát postavu, která je z nepochopitelných důvodů minula. To byl případ pilotního dílu, do kterého si Milan pozval – jak jinak – první dámu Ungeltu Alenu Vránovou. Lady Bracknellová z Jak je důležité míti Filipa byla pro ni stvořená, leč nikdy ji nehrála (v roce 1991 ve Wildeově hře účinkovala v Městských divadlech pražských jen jako Slečna Prismová). Považuji to za dokonalý příklad krutosti hereckého řemesla, kdy je celý váš profesní život ovlivňován náhodou, štěstím a rozhodnutími někoho jiného. V pilotním dílu Alena Vránová dostala malé zadostiučinění. Její suchá interpretace Lady Bracknellové mi dodneška zní v uších. Nezaostával za ní ani její parťák – umělecký šéf Městského divadla Mladá Boleslav Petr Mikeska.
Možná tápete, proč jsme zrovna Alenu Vránovou spojili s Mladou Boleslaví. Koncept založený na pozvání herce z regionu, kde pražská hvězda začínala, byl v tomhle případě neproveditelný. Alena Vránová sice jako mnozí její kolegové na oblasti začínala, ale v Městském oblastním divadle Benešov, které po 9 letech existence v roce 1959 zaniklo. A tak si Alena Vránová sama zvolila Mladou Boleslav. Tíhla k ní od dob Bouřlivého jara (první zájezd s touto inscenací byl právě tam).
Na pilotní díl, který jsme natáčeli v divadelním klubu (poté už vždy před živým publikem v divadelním sále), nám Český rozhlas Dvojka řekl „ano“ a Rozpravy oficiálně začaly. Zkusím z těch 72 dílů pár momentů rok po roce vypíchnout, ale vězte: je to velmi subjektivní výběr…
2017
1. Alena Vránová a Petr Mikeska (červen)2. Alois Švehlík a Regina Razovová (říjen)
3. Iva Janžurová a Tomáš Impseil (listopad)
4. Jiří Bartoška a Anna Fišerová (prosinec)
Dobrá pověst Rozprav se u posluchačů i našich diváků rozšířila rychle a nemalou zásluhu na tom měli první hosté. Jména Aleny Vránové, Aloise Švehlíka, Ivy Janžurové a Jiřího Bartošky rezonovala. A rezonoval i zmíněný regionální přesah. Zvlášť pak u Aloise Švehlíka a dlouholeté (přes padesát let!) členky mosteckého divadla Reginy Razovové. Osud tamní secesní divadelní budovy, jakožto celého starého města Most, které ještě oba hosté, včetně moderátora, zažili a v říjnovém dílu o tomto architektonickém zločinu mluvili, mě mocně zasáhl. A to i přesto, že jsem ho znal. Úplně jinou stopu ve mně zanechala herecká ukázka Ivy Janžurové s libereckým souborovým tahounem Tomášem Impseilem. Vybral jsem pro ně dnes již zapomenutou hru Idiotka, ve které v Liberci v roce 1964 zaujala čerstvá absolventka DAMU Iva Janžurová (hru Marcela Acharda možná znáte z filmové adaptace s Jiřinou Bohdalovou). Prosincový díl s Jiřím Bartoškou a mladičkou členkou ústeckého Činoherního studia Annou Fišerovou (dnes Jankovskou) založil pomyslnou sérii vícegeneračních Rozprav. Díly, v nichž se starší osobnost setkala s mladší, patří k mým nejmilejším – po poslechu tohoto dílu pochopíte proč. Kombinace elegantního bonvivána s oduševnělou herečkou ze snad nejpunkovějšího českého divadla výborně fungovala.
2018
5. Marek Němec a Monika Švábová (únor)6. Petr Kostka a Zdena Bittlová (duben)
7. Soňa Červená a Jan Sklenář (červen)
8. Eliška Balzerová a Pavel Oubram (říjen)
9. Tatiana Vilhelmová a Vojtěch Dyk (prosinec)
Když jsme Soňu Červenou zvali do Rozprav, protestovala. Mimo jiné se nechtěla ohlížet, smysl pro ni měla jen současnost a budoucnost. „Proč bych se pořád měla někam vracet?“ Přesto nakonec dorazila. Významnou roli v tom sehrála přítomnost jejího kamaráda a tehdy hradeckého herce Jana Sklenáře. Jejich spříznění bylo skoro až hmatatelné, což vyústilo z mého hlediska v nejúchvatnější čtenou ukázku, jakou jsme v Rozpravách měli. Její četbu Emilie Marty z Věci Makropulos bych nejraději donekonečna analyzoval na seminářích aplikované teatrologické alchymie. Na tenhle seminář by pak navazoval workshop improvizace a schopnosti přetvořit nepříjemnou situaci ve vtip a vítězství. Vedla by ho Táňa Dyková. Rozpravy byly po všechna ta léta spíše poklidná setkání, a to zásluhou spolehlivosti všech pracovníků Českého rozhlasu. Avšak v prosinci 2018 byl přenosový vůz začarovaný. Natáčeli jsme zrovna vánoční díl s Táňou, tehdy ještě Vilhelmovou, a Vojtou Dykem. Když Táňa dokončovala vyprávění veselé historky s tetičkou, přerušil nás hlas shůry (z přenosového vozu) s poruchovým hlášením. Nic se nezaznamenalo a muselo se začít znovu. Představte si, co cítí herec, který spontánně vyprávěnou historku musí opakovat znovu a tvářit se u toho… jak? Jakože ji vypráví poprvé? Hrůza. Nicméně Táňa to zkusila a zázračně se jí podařilo znovu chytnout slinu. Historka ústila k pointě, když se opět ozval přenosový vůz. A opět se nic nenatočilo… V tu chvíli všechny v sále zahalil hrůzostrašný dým apokalypsy. Nebylo jisté, jestli na dvůr, kde parkoval přenosový vůz, vražednou rychlostí vyběhnu já, náš technik, Táňa nebo Vojta. Nebohé rozhlasáky spasil vespolný šok. Všichni jsme strnuli v mrazivém vyčkávání. Nevím, na jak dlouho. Po asi 158 hodinách (?) se ozval roztřesený hlas vybízející Táňu, ať začne znovu. A v tu chvíli se to stalo. Zkušenou herečku něco osvítilo. Vyložila karty. Sdělila posluchačům, co se stalo. A protože všichni v sále její "historku už znají, odvypráví ji znovu s jejich pomocí". Následovala velkolepá etuda, kdy Táňa řekla část věty, pak do hlediště otočila mikrofon a nechala diváky, aby větu dokončili. Takto na střídačku dospěla/i až k pointě. I po letech jí za to stále tleskám!
2019
10. Tereza Kostková a Pavel Marek (leden)11. Miroslav Táborský a Zuzana Mixová (únor)
12. Jitka Smutná a Jan Fišar (březen)
13. Marek Daniel a Arnošt Goldflam (duben)
14. Simona Stašová a Jaroslav Repetný (květen)
15. Bára Štěpánová a Antonín Procházka (červen)
16. Jiří Dvořák a Zdena Herfortová (září)
17. Petr Stach a Diana Šoltýsová (říjen)
18. Richard Krajčo a Alena Sasínová Polarczyk (listopad)
19. Adéla Gondíková a Jiří Langmajer (prosinec)
Je-li tématem Rozprav region, proč bychom se s celou talkshow taky někdy do nějakého nevydali? Úvaha, která nás kupodivu napadla až v roce 2019. Hned jsme ji zrealizovali a v květnu natáčeli ve vyprodaném Kulturním domě Josefa Suka Sedlčany. Divákům Středočeského kraje jsme přivezli Simonu Stašovou a posadili ji vedle člena Spolku divadelních ochotníků Sedlčany Jaroslava Repetného. Profesionálka par excellence a amatérský divadelní nadšenec propojili dva zdánlivě oddělené divadelní světy, jejichž koexistence dělá z Česka skutečnou divadelní velmoc. Z roku 2019 mi ale nejvíce utkvěl vánoční díl. Jiří Langmajer s Adélou Gondíkovou popisovali divákům bláznivou žádost o ruku při turistickém výstupu na jakousi ďábelskou horu. Jejich společné vyprávění, kdy jeden druhého přerušovali, doplňovali a opravovali, vygradovalo názornou ukázkou. Tu posluchači sice vidět nemůžou, ale vzhledem k plamennému vyprávěcímu stylu mají stejně pocit, že ji vidí. A ještě jeden silný zážitek: Richard Krajčo se v díle s ostravskou hereckou legendou Alenou Sasínovou Polarczyk rozhodl, že pro divadelní publikum zazpívá živě. Rozhlasoví posluchači ostrouhali, písně se v závěrečném sestřihu vyměnily za zvukově vyladěnější studiové nahrávky, ale ti, co byli v sále, jeho hity slyšeli v komorní akustické verzi jen s kytarou. A musím vám říct: Srdce nehasnou jsem docenil až po téhle interpretaci.
2020
20. Zlata Adamovská a Petr Štěpánek (leden)21. Halina Pawlowská a Vincent Navrátil (únor)
22. Regina Rázlová a Simona Postlerová (březen)
23. Vilma Cibulková a Martin Písařík (červen)
24. Simona Stašová a Petr Nárožný (červenec)
25. Petr Kostka a František Němec (říjen)
26. Taťjana Medvecká a Ondřej Novák (listopad)
27. Barbora Poláková a Pavel Liška (prosinec)
V roce 2020 jsme se rozhodli koncept setkání pražské a regionální hvězdy opustit. Po třech letech se vyčerpal. Navíc jsme si už nechtěli dávat žádná omezení, chtěli jsme prostě zvát zajímavé hosty, kteří se ochotně vrhnou do spontánního přátelského trojrozhovoru. A rozhodně jsme se nebáli experimentovat! Nikdo jsme netušili, co přinese setkání Haliny Pawlowské s Vincentem Navrátilem. A musím přiznat, že pokud mám ze všech dílů Rozprav vybrat jeden, v němž se potkaly dvě naprosto odlišné osobnosti, jejichž světy se na okamžik zábavně protnuly, aby se pak zase oddělily, tak to bude právě tento! Avšak hvězda Rozprav roku 2020 je pro mě Simona Postlerová, samozřejmě i proto, že se s jejím náhlým odchodem pořád vyrovnáváme. V inscenaci Miss Dietrich lituje, která se do historie Ungeltu zapsala zlatým písmem, hrála s Reginou Rázlovou, svou pedagožkou z DAMU. I proto jsme je pozvali do Rozprav společně. Když nás Simona opustila, vybavila se mi z tohoto dílu jedna konkrétní pasáž. Simona v ní s hlubokou něhou mluvila do výšin ke svému zemřelému manželovi. Se slzami v očích se těšila, až se setkají. Chci věřit, že se dočkala. Rok 2020 byl také ve znamení oslav 25. výročí Ungeltu. Bohužel naše plány narušila covidová pandemie, přesto se podařilo natočit výroční díl, do něhož přijali pozvání František Němec a Petr Kostka. Účast Františka Němce byla sama o sobě událostí. Už tenkrát jen hrál divadlo (a jak!) a všechny propagační aktivity nemilosrdně odmítal. Myslím, že jeho účast v říjnových Rozpravách je jeden z posledních rozhovorů, který poskytl – ne-li úplně poslední.
2021
28. Olga Špátová a Jan Malíř (leden)29. Jiřina Bohdalová a Petr Neužil (únor)
30. Veronika Žilková a Martin Čičvák (březen)
31. Adéla Gondíková a Iva Holmerová (duben)
32. Tatiana Dyková a Vojtěch Dyk (květen)
33. Karel Roden a Gabriela Falcová (červen)
34. UNGELT ZPÍVÁ (červenec)
35. Simona Postlerová a Zuzana Wienerová (říjen)
36. Pavel Dominik a Pavel Ondruch (listopad)
37. Eva Hudečková a Václav Hudeček (prosinec)
I v roce 2021 výjimečně svolila k rozhovoru osobnost, která se propagačním aktivitám vyhýbá. Karla Rodena navnadilo, že nebude muset jezdit do Prahy a dojede jen pro něj do nedalekého Drážkova. Mimopražský díl s Karlem Rodenem a místní divadelnicí, šéfkou dražkovského Divadla Hogo Fogo a taky spolupracovnicí Ungeltu Gabrielou Falcovou si určitě pusťte jako studii možných způsobů, jak rozmluvit introverta. Milanovi se podařil husarský kousek. Od rozmlouvání mlčících si mohl odpočinout během speciálního dílu z Letní scény s podtitulem Ungelt zpívá. Za doprovodu kapely Igora Orozoviče zpívala například Táňa Dyková (zazářila interpretací písně legendárního brněnského umělce Jiřího Bulise) nebo Petr Stach (publikum rozesmál písničkou Proč jsem chutnal rybu z pohádky Zlatovláska). Vracet se k dílu, v němž jsem na poslední chvíli (doslova) musel spolu s naším překladatelem Pavlem Dominikem vystoupit, neboť domluvený vzácný host Zdena Hadrbolcová měl náhlé zdravotní komplikace, nebudu. O měsíc později to dopadlo mnohem líp. Protože pokud máte rádi průzračnou vánoční pohodu, je díl s manželi Hudečkovými přesně pro vás. Je to to nejlahodnější vánoční cukroví, jaké kdy vaše uši ochutnaly.
2022
38. Petra Nesvačilová a Dalibor Lacina (leden)39. Ondřej Brousek a Anna Brousková (únor)
40. Dana Batulková a Michal Dočekal (březen)
41. Markéta Častvaj Plánková a Pavel Nový (duben)
42. Libuše Švormová a Jakub Šmíd (květen)
43. Sabina Laurinová a Milan Schejbal (červen)
44. Veronika Khek Kubařová a Igor Orozovič (září)
45. Martina Preissová a Martin Preiss (říjen)
46. Jaroslava Obermaierová a Jaroslav Satoranský (listopad)
47. Václav Vydra (prosinec)
V roce 2022 rozpoutalo Rusko válku na Ukrajině. Zmiňuji to proto, že jsme krátce poté natáčeli Rozpravy s Danou Batulkovou a režisérem Michalem Dočekalem. Jeho zanícená promluva na podporu Ukrajiny mě ještě teď rozechvívá. Samozřejmě, že Rozpravy byly především zábavná nedělní „feelgood“ talkshow, o to více jsem ale oceňoval, když se vnořily i do hlubších vod. Podařilo se jim to nejen v březnu s Michalem Dočekalem, ale i v mnoha jiných dílech – tento rok například ještě v říjnu s manželi Preissovými. Oba nesmírně otevřeně mluvili o depresi a o důsledcích této zákeřné nemoci na partnerství a život. Vánoční díl se s námi chystali natočit Jana Boušková a Václav Vydra, ale Jana Boušková na poslední chvíli ulehla s nějakou virózou a dorazil jen Václav Vydra. Místo manželky s sebou vzal všechny své psy, kteří během natáčení poletovali po jevišti i mezi diváky. Vím, že jsme točili v pražském komorním divadle, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že jsme tu hodinku strávili na vesnickém statku.
2023
48. Tereza Brodská a Herbert Slavík (leden)49. Adéla Gondíková a Dalibor Gondík (únor)
50. Richard Krajčo a Karin Krajčo Babinská (březen)
51. Jana Švandová a Josef Carda (duben)
52. Daniela Kolářová a Šimon Ornest (květen)
53. Halina Pawlowská a Jan Čenský (říjen)
54. Alena Mihulová a Karolína Kachyňová (listopad)
55. Lucie Vondráčková a Jiří Vondráček (prosinec)
V lednovém dílu Tereza Brodská (po boku manžela Herberta Slavíka) naznačila, že pokud by se někdy vrátila k divadelnímu herectví, bylo by to v Ungeltu. Šlo to oslyšet? Ještě ten měsíc jsme všechno upekli a hořkosladký britský dezert jménem Nadechnout se života měl za rok českou premiéru. Zanedlouho po natáčení s Terezou a Herbertem Slavíkem vznikl v Ungeltu další hit – Všechny báječný věci s Richardem Krajčem. Režie se ujala jeho manželka Karin Krajčo Babinská. Byla to její první divadelní režie a tuhle ohromující zkušenost v březnových Rozpravách popsala. Nejsilněji se mi ale z tohoto roku vybavuje hašteření Milana s Karolínou Kachyňovou, která do Rozprav přišla s maminkou Alenou Mihulovou. Dialog, v němž se Karolína, živící se jako digitální tvůrkyně a online marketingová poradkyně, snažila Milanovi, který jako jeden z mála ještě každé ráno čte tisk (ano, na skutečném papíře), vysvětlit principy internetového světa, byl skvostný. S upřímnou touhou po porozumění si Milan – a posluchači s ním – rozšiřoval obzory. Člověk podlehl dojmu, že onu pověstnou generační propast není problém překonat. O překonávání propastí bylo pro mě i pozoruhodné setkání otce a dcery – Jiřího Vondráčka a Lucie Vondráčkové.
2024
56. Petra Hřebíčková a Matěj Dadák (leden)57. Martha Issová a Lenka Termerová (únor)
58. Jitka Čvančarová a Petr Čadek (březen)
59. Regina Rázlová a Pavel Vítek (duben)
60. Igor Orozovič a David Lukeš (květen)
61. Iva Pazderková a Josef Štěpánek (říjen)
62. Filip Březina a Tereza Kopáčová (listopad)
63. Barbora Hrzánová a Radek Holub (prosinec)
Nejen díky Vondráčkovým se nám osvědčilo, když se hosté znali. Nebáli se pak opustit monotónní formát otázky-odpovědi a snadněji se mezi nimi a Milanem rozproudil trialog. Všichni pozvaní roku 2024 proto byli v nějakém osobním vztahu. Ať už matka-dcera (Martha Issová a Lenka Termerová předvedly, jak zralý dospělý vztah může mít rodič se svým potomkem), manželka a manžel (Jitka Čvančarová s Petrem Čadkem jsou pár jako z tajemného francouzského filmu z 50. let, naopak Barbora Hrzánová a Radek Holub nás vzali do světa italských podivínů jako od Felliniho), kamarád-kamarád (Igor Orozovič a ředitel Centra Paraple David Lukeš posluchače pozvali na charitativní představení Bráchy) anebo režisérka a její herec (popichování mladého herce Filipa Březiny od Terezy Kopáčové vystihlo vztah režiséra-herce). Nejvíc mě však zasáhl něžný vztah stále se milujících expartnerů Ivy Pazderkové a Josefa Štěpánka. Každý by si takového spolehlivého kamarádského expartnera – ať už Ivu nebo Josefa – zasloužil!
2025
64. Hana Heřmánková a Karel Heřmánek ml. (leden)65. Jaroslav Satoranský a Ondřej Kepka (únor)
66. Bára Poláková a Marek Adamczyk (březen)
67. Eva Podzimková a Matěj Podzimek (duben)
68. Eva Adamczyková a Linda Havlíček Skarlandtová (květen)
69. Petr Stach, Martin Písařík a Jan Holík (červen)
70. Ivana Chýlková a Petr Uhlík (říjen)
71. Miroslav Hanuš a Jindřiška Hanušová (listopad)
72. 30. VÝROČÍ DIVADLA UNGELT (prosinec)
Poslední rok Rozprav začal dojemným dílem s Heřmánkovými. Hana Heřmánková poprvé po smrti manžela vyšla na veřejnost. Oporou jí byl syn Karel Heřmánek ml. Pro Ungelt, který Hana Heřmánková zná od počátků, to byla pocta. Křehkost tohoto setkání je nepopsatelná. Stejně jako návštěva šestaosmdesátiletého Jaroslava Satoranského. Ale co vám budu povídat, tyhle díly máte ještě jistě v čerstvé paměti! Pochybuju, že z ní někdy vyženete prázdninový díl s trojicí z Vejšlapu Petrem Stachem, Martinem Písaříkem a Janem Holíkem (kluci jsou opravdu úžasně sehraní) nebo setkání Ivany Chýlkové s Petrem Uhlíkem (řadím jej k nejzdařilejším z řady mezigeneračních dílů). A psát o speciálním dílu z oslav 30. výročí… To už jsem přece učinil ZDE!
Teď mě zaplavuje kromě hrdosti také úzkost z toho, kolik dílů jsem nezmínil. Ale napadá mě jedno řešení: chcete-li s námi nějakou svou vzpomínku na jakýkoli díl Rozprav sdílet, klidně mi ji pošlete (p.ondruch@divadloungelt.cz)! S radostí ji pak umístím pod tento text jako postskriptum.
Zbývá už jen gratulace Milanovi. A poděkování celému Českému rozhlasu! Zvláště pak naší dlouhodobé úžasné spolupracovnici Kateřině Radvanové, která má na svědomí mimo jiné i závěrečný sestřih většiny dílů. Úžasný kus práce!
A ještě poznámka: ZDE najdete galerie fotek Rozprav rok po roku!
Napsal Pavel Ondruch
