Alena Mihulová

Alena Mihulová vyhrála konkurz k filmu Karla Kachyni Sestřičky v sedmnácti letech, čímž započala její hvězdná filmová kariéra. S pozicí talentované, leč neškolené herečky se nespokojila. Několikrát se pokusila dostat na DAMU, neúspěšně. Všiml si jí však Ivan Rajmont a angažoval ji jako elévku do Činoherního studia Ústí nad Labem. Tam působila v letech 1986 a 1987. Poté byla konečně přijata ke studiu herectví na JAMU v rodném Brně. Po absolutoriu nastoupila do divadla Labyrint. Když byl Labyrint uzavřen, hostovala například v Divadle v Dlouhé a Divadle v Řeznické. Po smrti manžela (2004) na nějakou dobu zmizela z veřejného života. A přestože v roce 2009 hrála v Divadle v Řeznické, za její definitivní „comeback“ se považuje až role Vlasty v Domácí péči (2015). Za postavu umírající manželky získala cenu na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, Českého lva pro nejlepší herečku, a dokonce i Cenu české filmové kritiky. Do Divadla Ungelt vstoupila poprvé v roce 2016 v polské komedii Skořápka, která má v tuto chvíli za sebou přes sto padesát repríz. V Ungeltu se zabydlela natolik, že ještě v tom samém roce nazkoušela s Janem Vlasákem Princip náhody. V roce 2019 jsme ji pak našli text přímo na tělo. V americké komedii Přítelkyně hraje se svou opravdovou kamarádkou Jitkou Smutnou. Její studie maloměstské opuštěné manželky, která najde novou sílu k životu, vytváří krásný kontrast s rolí temperamentní manželky Pavla Lišky v italské komedii Pstruzi (2022). Role v Pstruzích je sice menší, ale Aleně Mihulové to vynahradila „střelená“ učitelka zumby v romantické komedii Stůl pro dva. V ní doslova dvě hodiny nesejde z jeviště a spolu s Daliborem Gondíkem vytváří originální pár, který k sobě hledá cestu tak dlouho, až ji najde.